Pohybová energie
Polohová energie
Energie pružnosti
Tepelná energie
Ráno jsem chtěla jako obvykle čile vyskočit z postele, ale co se nestalo! Místo toho jsem vylétla jako špunt ze šampaňského až někam ke stropu. Nechápala jsem, co se děje. Rozhlédla jsem se, všude kolem mě poletovaly různé předměty. To se snad gravitační pole zbláznilo? Zaujalo mě, že všechny kovové předměty byly ve velkém chumáči namáčklé v koutku. To už nefunguje ani magnetické pole? Přímo nade mnou levitovalo obrovské piáno. Ani jsem si nedokázala představit jak velkou musí mít polohovou energii. Náhle se vše přeskupilo prudkým pohybem zpět na zem. Jak na mě dopadalo moře pastelek cítila jsem, že se mi pomalu zahřívá kůže a rudne. Spadla jsem na postel. Ta se pod mou vahou (a pod vahou toho piana) celá prohla a ještě s důsledkem nízké gravitace odpružila a vymrštila mě i s pianem z komína. Gravitace si zase dělala, co chtěla. Spolu s pianem a dalšími rekvizitami jsme letěly "vhůru ke hvězdám a ještě dál". Avšak náhle jsem pocítila strašnou tíhu. S pianem jsme si to hasily střemhlav dolů. Piano se jako vrták zabořilo do půdy a hnalo se směrem Ha Noy. Nakonec jsme skončily v Ha Noyském metru. Prorazily jsme si cestu mezi zoufalými Vietnamci a napálily to přímo do přilétající vlakové soupravy. Piano už značně pošramocené se znovu vydalo na cestu. Tentokrát však vzdušnou čarou. Z výšky jsem poznávala svou domovinu. Přistály jsme na střeše. Zdálo se, že je vše opět v normálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat