Moje setkávání s energiemi

Pohybová energie
Polohová energie
Energie pružnosti
Tepelná energie
Ráno jsem chtěla jako obvykle čile vyskočit z postele, ale co se nestalo! Místo toho jsem vylétla jako špunt ze šampaňského až někam ke stropu. Nechápala jsem, co se děje. Rozhlédla jsem se, všude kolem mě poletovaly různé předměty. To se snad gravitační pole zbláznilo? Zaujalo mě, že všechny kovové předměty byly ve velkém chumáči namáčklé v koutku. To už nefunguje ani magnetické pole? Přímo nade mnou levitovalo obrovské piáno. Ani jsem si nedokázala představit jak velkou musí mít polohovou energii. Náhle se vše přeskupilo prudkým pohybem zpět na zem. Jak na mě dopadalo moře pastelek cítila jsem, že se mi pomalu zahřívá kůže a rudne. Spadla jsem na postel. Ta se pod mou vahou (a pod vahou toho piana) celá prohla a ještě s důsledkem nízké gravitace odpružila a vymrštila mě i s pianem z komína. Gravitace si zase dělala, co chtěla. Spolu s pianem a dalšími rekvizitami jsme letěly "vhůru ke hvězdám a ještě dál". Avšak náhle jsem pocítila strašnou tíhu. S pianem jsme si to hasily střemhlav dolů. Piano se jako vrták zabořilo do půdy a hnalo se směrem Ha Noy. Nakonec jsme skončily v Ha Noyském metru. Prorazily jsme si cestu mezi zoufalými Vietnamci a napálily to přímo do přilétající vlakové soupravy. Piano už značně pošramocené se znovu vydalo na cestu. Tentokrát však vzdušnou čarou. Z výšky jsem poznávala svou domovinu. Přistály jsme na střeše. Zdálo se, že je vše opět v normálu.

Můj výkon

Můj výkon

Tento rok jsme se naučili vypočítat výkon, aby jsme si počítání vyzkoušeli v praxi, tak paní učitelka zorganizovala akci "Jaký bude můj výkon, když vyběhnu tři patra po schodech?".
Za domácí úkol jsme zjistili svou váhu (m = 47 Kg) Změřili jsme si, jak daleko poběžíme (s = 7,24m). Vyběhli jsme z prvního patra do třetího ( v mém případě vyšli). Zapsali si čas (t = 13 s). Ale nevěděli jsme jakou silou jsme běželi. (F = ?) To byl náš první výpočet. V posledním odstavci jsme již počítali opravdu výkon.
m = 47 Kg
t = 13 s
s = 7,24 m
F = ?
_____________
F = m x 10
F = 47 x 10
F = 470 N
_____________
P = F x s : t
P = 470 x 7,24 : 13
P = 262 W

Můj výkon je 262 W

Proč náš výsledek není 100%?
Schody jsme měřili tak, že jsme z hora pověsili provázek. Ale my jsme nelezli kolmo nahoru, nýbrž jsme šli po schodech.
Jako druhá nepřesnost by se dal označit start. Nevystartujete ve stejném okamžiku, když někdo vykřikne teď. Důležité je také včas zastavit stopky. v zatáčkách jsme museli zpomalit, aby jsme nevylétli z dráhy.

 

Co se tento rok událo na Vědeckém jarmarku?

Jako obvykle celý jarmark praskal ve švech jinak řečeno hlava na hlavě. Nevím, jestli jsem více chodila ke stánkům než minulý rok, ale zdálo se mi, že jich je tam čím dál tím více.
Vaše robě rozhodně netrpělo hlady. Pro tento rok nechybělo totiž občerstvení. Samá vyvážená strava přátelé! Těstoviny, polévky a jiné.
Bohužel k tomu, aby jste se prodrali ke stanovišti, jste museli mít pořádně ostré lokty. A teď k jednotlivým stánkům.
Jen škoda, že měly tak krkolomný a nezapamatovatelný název. Přečetla jsem si nějaký název a vzápětí ihned nevěděla, o co se jedná. Ale v kontrastu jiné i pobavily. Další typ byl ten, že název vůbec nesouvisel s tím, co se ve stánku dělo. Pro menší děti byl připraven skákací hrad. Z jarmarku jste si mohli odnést i zajímavé suvenýry. Rozdávaly se zde zcela zdarma různé časopisy a jiné tiskoviny.

 Vstup do areálu Vědeckého jarmarku

Stánek Bez chemie se nepije
Zde nám ukazovali, jak filtrují vodu předtím než jí vpustí do oběhu. Od nejjemnějších filtrů až po ty hrubé.

Stánek s první pomocí
Mohli jste zjistit, kolikrát bije vaše srdce za minutu pomocí moderního přístroje, jenž na vás připevnili pomocí gumových přísavek. V klidové fázi srdce tepe 60x za minutu. Při běhu až 2x tolik. Dozvěděli jsme se, jak si zjistit tep. Na krku ho poznáte při prohmatu krční tepny. Od paní  jsme zjistili, že se jmenuje arteria carotis.

Stánek s pivem a druhy sladu
V tomto stánku malí vědátoři mohli ochutnat své první pivo a porovnat je mezi sebou. Na výběr měli z ležáku, nealka, proslulé dvanáctky, jedenáctistupňového piva a neodpustitelné desítky. Samozřejmě všichni dostali jen doušek- přece jenom většina návštěvníků byla nezletilá. Dále nám vysvětlili, jak se pivo vaří a taky něco více o druzích sladů.

Stánek Kovy, tak jak je neznáte
Při smíchání železa a kationtu vznikne chemická reakce. Z toho vám vznikne pěkná barva.

Stánek (?)
Právě z tohoto stánku jsme si mohli odnést originální dárek. Vlastní molekulu soli z párátek a polystyrenových kuliček.

Ve Stánku (?) byly vystaveny modely lidských orgánů. Ochotné studované pracovnice nám vysvětlili, jak jejich orgány fungují. Zde můžete vidět srdce, vyrobené z krabice od bot.

Plíce z balonků a PET lahví. V pozadí je vidět injekční stříkačka, která sloužila k rozpumpování modelu srdce. 

Lidské oči z pingpongových míčku. Provázkové nervy se vzájemně kříží.

Na této ruce z podtácku, papíru a brček můžeme vidět, jak fungují šlachy.

U Stánku Příroda kolem nás nám bíle oblečená slečna předvedla, jak pomocí vody a octu můžeme rozložit barvy. modrá = zelená + žlutá

 

 Jeden ze stánků s občerstvením.

 Stánek se zaručeně domácí kuchyní.

 Zapalování mydlinek u Stánku Odpaliště raketek.

 Skákací hrad pro menší z nás.

 Stánek (?) Jak si udělat tuhle legrácku? Jednoduše! Budete potřebovat: Šumák, olej, obarvenou vodu, kelímek. Co se v kelímku stalo? Oxid, který uvolňuje šumák vynáší bubliny obalené barevnou vodou. Voda má větší hustotu, tudíž klesá zpět na dno.

 

 U stánku (?) vám šarmantní blondýnka mohla udělat kdejaký škrábanec či odřeninu.

 

 

 

Videa ze Stánku Odpaliště raketek Hořící mydliny 

Technické vlastnosti plynů

Plyny

a) Jsou stlačitelné

b) Částice plynu jsou neuspořádané

c) Tvar a objem mají podle nádoby

d) Pomocí stlačení plynů se dá vyrobit elektřina

Složení vzduchu- kladné a záporné

Vzduch se skládá z kladných a záporných plynů. Jak už z názvu vypovídá kladné jsou prospěšné či neutrální, záporné škodlivé někdy až jedovaté:
Kladné:                                         Záporné:

Dusík (78%)                                 Oxid uhelnatý

Oxid uhličitý (0,3%)                      Oxid siřičitý

Kyslík (21%)                                Prach a popel

Atmosférický tlak

Atmosférický tlak je síla, kterou působí atmosféra Země na dané místo.

Dosahuje nejvyšších hodnot u hladin moře. Logicky na vrcholech hor bude nejnižší.

Atmosferický tlak můžeme měřit pomocí: aneroidu, barografu, rtuťového barometru.

Hrátky s optikou

V dnešní hodině fyziky jsme se učili o optice, různých klamech a iluzích. Na počítačích jsme si vyhledávali zajímavé iluze. V hodině jsme si některé z nich vyzkoušeli v praxi.

 

U prvního stanoviště jsme vyměňovali papírky za skleničkou, jak budou vypadat barvy v ní. Snažili jsme se pomocí papírků udělat pěknou kompozici.

Za druhé jsme pomocí různých papírů se vzory měli zase udělat hezké zátiší.

U dalšího stanoviště jsme si do jedné skleničky dali modrou kapalinu a do druhé žlutou. Postavili jsme je za sebe proti slunci. Cílem bylo, že místo modré a žluté mělo být na části vidět trošku zelené. Nakonec se nám to podařilo až doma s malinovkou a pivem- na části skleničky prosvítala oranžová místo červené a žluté.

Poté jsme se dívali na 3D obrázky. Připadalo nám, že most na obrázku je přímo před námi.Jen  po něm  přejít.
Na počítači jsme se pokoušeli přečíst skryté písmo na obrázcích. Asi nemáme propojené hemisféry, ale povedlo se to jen paní učitelce.
Vyzkoušeli jsme si prolínání barev tím, že jsme si postavili papírové káči. Ty byly dvou barevné například žlutá a modrá a když jsme s nimi zatočili, tak se barvy spojily v našem případě v zelenou.
U sedmého stanoviště jsme znovu  pracovali s papírem. Tentokrát jsme si vystřihli 2 kolečka. Na jedno  jsme si nakreslili ptáčka, na druhé klec. Namazali lepidlem a doprostřed dali provázek. Přiložili jsme obě kolečka k sobě i z provázkem a nechali zaschnout. Když chytnete provázky a zatočíte s nimi, tak uvidíte, jak ptáček vylétá a zase vlétá do klece.
 

Titanik aneb Jak si vyrobit model lodi

Co všechno budeme potřebovat?

1. Někoho se silnýma rukama a dobrou pamětí, aby vám mohl podávat či přidržet věci
2. Spousta ale spousta polystyrenu
3. Barvu odolnou vůči vodě
4. Vodě odolný fix
5. Čerstvě nabroušený vroubkatý nůž
6. Rýsovací potřeby, tím myslím i tužku
7. Stojánek od panenky případně jiný kolík
8. Pečící papír
9. Další tyčky
10. Tmel
11. Krabici od bot

Postup

Nejdříve se rozhodněte, co to vlastně děláte. Jestli karavelu, křižník nebo dokonce letadlovou loď. Tím odvodíme, kolik budeme potřebovat polystyrenu. Také si uvědomte, že si předem musíte určit maximální a minimální parametry lodi (např. 20-40 cm na délku 10-20 na šířku). Na krabici od bot si zhruba načrtněte vaši loďku. Nákres si tužkou předělte podélně. Vystřihněte pouze hezčí půlku popřípadě větší.

Obkreslete ji na polystyrén. Otočte šablonku a obkreslete ji, tak aby výsledný obrazec připomínal loď. Teď si část s nákresem modelu odřízneme, protože kdyby jsme celý polystyren nechali v celku špatně by se to vyřezávalo a drolilo (Drolit se to bude tak jako tak..). Máte vše hotovo? Nuže dobrá! Nyní vezměte své veledílo a přiložte jej na polystyren. Poté opatrně obkreslete. Pozor, aby se nic nepromáčklo nebo nevyboulilo a vy byste museli začít od začátku! Znovu odřežeme, vyřežeme a samozřejmě i zahladíme či jinak poupravíme. Zatím máme dvě části lodi ze tří. Tzn. chybí nám spodní část, kterou uděláme menší. Loď musí přeci vypadat autenticky. Pořád stejný postup jako s prvníma dvěma kousky. A jako menší vylepšovák do první vrstvy vyřízneme okénka. Na záď  obdelníkové , na příď trojúhelníkové případně v souladu s vaší lodí.

Samozřejmě musíme patra lodi slepit. Jako první vezměte to úplně nejmenší. Kol dokola ho olemujte bílým tmelem a připlácněte na další patro. Pro ty kdo se nevyznají v pořadí pater.

(Odshora)
1. To s vyřezanými okénky
2. Plné stejně velké jako prvé
3. A na konec patří úplně nejmenší

V tomhle pořadí je na sebe natmelíme. V prvním patře lodi uděláme díru na stožár (kolík, stojánek pro panenky atd.), ale dostatečně si ověříme jeho velikost. Mohl by vypadnout nebo by se tam třeba nemohl vejít. Loďku po stranách natřeme tmelem. Rozetřeme ho po lodi jako polevu na dort. Tím ji zahladíme. Počkáme až tmel zaschne. Mezitím si uděláme plachtu z pečícího papíru.

Nejdříve na jeden či dva dny necháme papír "vylisovat" mezi knížkami, aby byl jakžtakž rovný.

Rozměry na plachtu
Nahoře - 10 cm
Směrem dolů - 10 cm
Dole - 20 cm

Narýsujeme si ji a vystřihneme. Připevníme ji na kůl pomocí gumičky(Ale až poté co loďku nabarvíte.).

Aby se vám neobarvila voda, když do ní loďku položíte, tak byste si měli pořídit speciální barvu. Úplně obyčejně loď nabarvíme. Natřete ji asi třikrát podle toho jestli ještě prosvítá polystyren. Buďte opatrní, když natíráte model zespodu. Mohla by se vám přilepit na podložku.
Loďku si můžete jakkoliv vyzdobit. Třeba jí namalovat falešná prkna speciálním fixem. Nebo nakreslit okénka, přidělat koš atd.

Příběh

Eiji pomalu dokončoval svoji lodičku. Dával do výroby opravdu všechno. Smutek, samotu, zoufalství, zlost, rozvod rodičů, šikanu, stres, nervozitu, trápení. Za pár dnů mu už chybělo jen jméno. Pořád nevěděl jaké.

 Byl poslední den před prázdninami. Celý den byl na nic. Písemka se mu naprosto nepovedla. Šance na dobrou střední školu šla naprosto do kopru. Vůbec se mu nechtělo jít domů. Jeho matka nebyla z těch, kterým je jedno jaké má její dítě známky.

Pomalu se ploužil ze školy. Za sebou uslyšel tichý šramot. Nebo se mu to snad zdá? Jakoby ho někdo sledoval. Rozhlížel se kolem.  „ÁÁÁ!!" Ani nevěděl jak, ale najednou byl na zemi.  „Tak co srabe? Si připravenej třídit vodpadky?"  „Cože? Co tím chceš říct?" „Ale, ale kdopak se nám to tu bojí?" Eiji se odhodlal k výpadu. Kopl ho přímo do brňavky.  „Jak si tohle můžeš dovolit ty spratku malej?" Přimáčkl Eijiho ke zdi. Přidržel si ho kolenem a praštil ho pěstí přímo do břicha. Eijimu se obrátil žaludek. Šílenec ho chytil za límec a odhodil ho proti zdi. Eiji se pomalu vzpamatovával. Povzdychl si. Jeho batoh byl pryč.

Podobné věci se mu stávali často. Mrtvá vrána v tašce na tělocvik, žvýkačky ve vlasech a jiné. Měl už toho dost. Přiřítil se domů. Ani se nezastavil jen běžel do svého pokoje. Ihned přisedl ke své lodi. Začal psát. Stálo tam: キラー (Čti Kirā, znamená to vrah)  „Ukaž jim jaké to je, když tě někdo nenávidí!"  „Ukaž jim pravou bolest!"  „Ať roní krvavé slzy!"

„Eiji! Večeře! Máme tvé oblíbené jídlo: Sukijaki!"  „Eiji! Né! On je mrtvý!"

„A nebylo vedle něj něco zvláštního?" Zeptal se policejní inspektor.  „Ne nemyslím si."  „Avšak.."  „Ano."  „Byla tam malá loďka, kterou si Eiji sám vyrobil."  „Hmmm, tak to nám asi nepomůže."  „Příčina smrti je pořád nejasná."

Jun ležel na posteli a četl si. Zdálo se mu, jakoby uslyšel křik toho kluka, Eijiho. Podíval se z okna. Nikdo tam nebyl. Zdálo se mu, že je někdo za ním.  „Pššt, tady jsem."  „Cože, kde?" Dveře šatníku byly pootevřené. Otevřel jej. Nikdo tam nebyl. Rozhrnul oblečení. Něco nebo spíše někdo mu dal ruku na pusu. Přiložil mu nůž na krk...

Aiko běhala kolem dokola na pláži. Byla štěstím bez sebe. Tak nádherný, slunečný den! Podívala se do příboje. Uviděla nádhernou příď lodi.  Ale loď se obrátila a odplouvala.  „Počkej krásná loďko!" Utíkala za ní. Najednou se před ní objevila obrovská vlna. Pomalu vdechovala vodu. Chlad jí prostupoval celým tělem. Nemohla dýchat. Topila se. Zoufale máchala rukama ve vodě.

Hitomi uslyšela přidušený křik. Běžela podle něj. Viděla nějakou dívku, která se zmítala ve vlnách. Proud ji pomalu odnášel. Ihned skočila do vody. Plavala, co nejrychleji to šlo. Úzká ploutev prořízla temnou hladinu. Žralok. I kdyby plavala seberychleji, tak mu neuteče. Nad Hitomi se tyčily obrovské žraločí čelisti. Jeho tesáky trhaly měkké maso na kousíčky....
Eiji pomalu dokončoval svoji lodičku. Dával do výroby opravdu všechno. Smutek, samotu, zoufalství, zlost, rozvod rodičů, šikanu, stres, nervozitu, trápení. Za pár dnů mu už chybělo jen jméno. Pořád nevěděl jaké.

 Byl poslední den před prázdninami. Celý den byl na nic. Písemka se mu naprosto nepovedla. Šance na dobrou střední školu šla naprosto do kopru. Vůbec se mu nechtělo jít domů. Jeho matka nebyla z těch, kterým je jedno jaké má její dítě známky.

Pomalu se ploužil ze školy. Za sebou uslyšel tichý šramot. Nebo se mu to snad zdá? Jakoby ho někdo sledoval. Rozhlížel se kolem.  „ÁÁÁ!!" Ani nevěděl jak, ale najednou byl na zemi.  „Tak co srabe? Si připravenej třídit vodpadky?"  „Cože? Co tím chceš říct?" „Ale, ale kdopak se nám to tu bojí?" Eiji se odhodlal k výpadu. Kopl ho přímo do brňavky.  „Jak si tohle můžeš dovolit ty spratku malej?" Přimáčkl Eijiho ke zdi. Přidržel si ho kolenem a praštil ho pěstí přímo do břicha. Eijimu se obrátil žaludek. Šílenec ho chytil za límec a odhodil ho proti zdi. Eiji se pomalu vzpamatovával. Povzdychl si. Jeho batoh byl pryč.

Podobné věci se mu stávali často. Mrtvá vrána v tašce na tělocvik, žvýkačky ve vlasech a jiné. Měl už toho dost. Přiřítil se domů. Ani se nezastavil jen běžel do svého pokoje. Ihned přisedl ke své lodi. Začal psát. Stálo tam: キラー (Čti Kirā, znamená to vrah)  „Ukaž jim jaké to je, když tě někdo nenávidí!"  „Ukaž jim pravou bolest!"  „Ať roní krvavé slzy!"

„Eiji! Večeře! Máme tvé oblíbené jídlo: Sukijaki!"  „Eiji! Né! On je mrtvý!"

„A nebylo vedle něj něco zvláštního?" Zeptal se policejní inspektor.  „Ne nemyslím si."  „Avšak.."  „Ano."  „Byla tam malá loďka, kterou si Eiji sám vyrobil."  „Hmmm, tak to nám asi nepomůže."  „Příčina smrti je pořád nejasná."

Jun ležel na posteli a četl si. Zdálo se mu, jakoby uslyšel křik toho kluka, Eijiho. Podíval se z okna. Nikdo tam nebyl. Zdálo se mu, že je někdo za ním.  „Pššt, tady jsem."  „Cože, kde?" Dveře šatníku byly pootevřené. Otevřel jej. Nikdo tam nebyl. Rozhrnul oblečení. Něco nebo spíše někdo mu dal ruku na pusu. Přiložil mu nůž na krk...

Aiko běhala kolem dokola na pláži. Byla štěstím bez sebe. Tak nádherný, slunečný den! Podívala se do příboje. Uviděla nádhernou příď lodi.  Ale loď se obrátila a odplouvala.  „Počkej krásná loďko!" Utíkala za ní. Najednou se před ní objevila obrovská vlna. Pomalu vdechovala vodu. Chlad jí prostupoval celým tělem. Nemohla dýchat. Topila se. Zoufale máchala rukama ve vodě.

Hitomi uslyšela přidušený křik. Běžela podle něj. Viděla nějakou dívku, která se zmítala ve vlnách. Proud ji pomalu odnášel. Ihned skočila do vody. Plavala, co nejrychleji to šlo. Úzká ploutev prořízla temnou hladinu. Žralok. I kdyby plavala seberychleji, tak mu neuteče. Nad Hitomi se tyčily obrovské žraločí čelisti. Jeho tesáky trhaly měkké maso na kousíčky....

Eiji pomalu dokončoval svoji lodičku. Dával do výroby opravdu všechno. Smutek, samotu, zoufalství, zlost, rozvod rodičů, šikanu, stres, nervozitu, trápení. Za pár dnů mu už chybělo jen jméno. Pořád nevěděl jaké.

 Byl poslední den před prázdninami. Celý den byl na nic. Písemka se mu naprosto nepovedla. Šance na dobrou střední školu šla naprosto do kopru. Vůbec se mu nechtělo jít domů. Jeho matka nebyla z těch, kterým je jedno jaké má její dítě známky.

Pomalu se ploužil ze školy. Za sebou uslyšel tichý šramot. Nebo se mu to snad zdá? Jakoby ho někdo sledoval. Rozhlížel se kolem.  „ÁÁÁ!!" Ani nevěděl jak, ale najednou byl na zemi.  „Tak co srabe?  „Si připravenej třídit vodpadky?"  „Cože? Co tím chceš říct?" „Ale, ale kdopak se nám to tu bojí?" Eiji se odhodlal k výpadu. Kopl ho přímo do brňavky.  „Jak si tohle můžeš dovolit ty spratku malej?" Přimáčkl Eijiho ke zdi. Přidržel si ho kolenem a praštil ho pěstí přímo do břicha. Eijimu se obrátil žaludek. Šílenec ho chytil za límec a odhodil ho proti zdi. Eiji se pomalu vzpamatovával. Povzdychl si. Jeho batoh byl pryč.

Podobné věci se mu stávali často. Mrtvá vrána v tašce na tělocvik, žvýkačky ve vlasech a jiné. Měl už toho dost. Přiřítil se domů. Ani se nezastavil jen běžel do svého pokoje. Ihned přisedl ke své lodi. Začal psát. Stálo tam: キラー (Čti Kirā, znamená to vrah)  „Ukaž jim jaké to je, když tě někdo nenávidí!"  „Ukaž jim pravou bolest!"  „Ať roní krvavé slzy!"

„Eiji! Večeře! Máme tvé oblíbené jídlo: Sukijaki!"  „Eiji! Né! On je mrtvý!"

„A nebylo vedle něj něco zvláštního?" Zeptal se policejní inspektor.  „Ne nemyslím si."  „Avšak.."  „Ano."  „Byla tam malá loďka, kterou si Eiji sám vyrobil."  „Hmmm, tak to nám asi nepomůže."  „Příčina smrti je pořád nejasná."

Jun ležel na posteli a četl si. Zdálo se mu, jakoby uslyšel křik toho kluka, Eijiho. Podíval se z okna. Nikdo tam nebyl. Zdálo se mu, že je někdo za ním.  „Pššt, tady jsem."  „Cože, kde?" Dveře šatníku byly pootevřené. Otevřel jej. Nikdo tam nebyl. Rozhrnul oblečení. Něco nebo spíše někdo mu dal ruku na pusu. Přiložil mu nůž na krk...

Aiko běhala kolem dokola na pláži. Byla štěstím bez sebe. Tak nádherný, slunečný den! Podívala se do příboje. Uviděla nádhernou příď lodi.  Ale loď se obrátila a odplouvala.  „Počkej krásná loďko!" Utíkala za ní. Najednou se před ní objevila obrovská vlna. Pomalu vdechovala vodu. Chlad jí prostupoval celým tělem. Nemohla dýchat. Topila se. Zoufale máchala rukama ve vodě.

Hitomi uslyšela přidušený křik. Běžela podle něj. Viděla nějakou dívku, která se zmítala ve vlnách. Proud ji pomalu odnášel. Ihned skočila do vody. Plavala, co nejrychleji to šlo. Úzká ploutev prořízla temnou hladinu. Žralok. I kdyby plavala seberychleji, tak mu neuteče. Nad Hitomi se tyčily obrovské žraločí čelisti. Jeho tesáky trhaly měkké maso na kousíčky....

 „Všechno přeci musí mít nějakou spojitost!"  „Vzdej to Kado. Tenhle případ prostě nevyřešíš.."  „Podle mne to začalo tou lodí."  „Hm, tak to asi bude spíš pro vymítače démonů, ne?"  „Ta loďka se mi zdá krapet posedlá haha."  „Ach jo další, který skončí na hromadě nevyřešených případů.."

QR Code

Udělejte si taky vlastní QR Code- http://www.qr-code-generator.com/ 
Doufám, že to nikdo nepřečte nebo nemá zase nějakou šílenou aplikaci....(>w<)